Přiznám se, že úplně nevím, kdy naposledy jsem šel na koncert, kde na jedny z hlavních houslí hrála domácí kapela. Už to nějaký ten pátek bude. Nicméně v tomto případě nebylo moc co řešit, MŮRA totiž hraje hudbu blízkou mému srdci a se svým aktuálním EP se navíc neztrácí v rámci téměř jakékoli zahraniční konkurence. "Needle Cathedral", letošní to příspěvek do blackened doom/deathmetalové pokladnice, ukázal Pražany v kompaktnější a skladatelsky ucelenější formě. MŮRA dospěla, roztáhla svá chlupatá křídla a vdál odhodila dětské nemoci z jinak velmi slušného debutu "Doom Invocations And Narcotic Rituals". Ovšem na pouť do odsvěceného kostela Povýšení svatého Kříže jsem se nevydal pouze a jen kvůli domácí sestavě, ale i díky vysoce zajímavému hostu, kterého Pražané na svoji slavnostní "release ceremony" nového EP přizvali. Tím hostem byli PALE SPEKTRE prožívající u nás svoji koncertní premiéru. Osobně jsem je živě neviděl nikdy, nicméně mohu s jistotou konstatovat, že jejich první a zatím jediný zpěvník, "Bereft Of Xerotic Layers", je výtečnou záležitostí, kterou ve svém přehrávači rád protočím. Vyostřený ale současně nekompromisně válcující black/death s doomovými vibracemi měl být více než povolaným kmotrem při křtu druhé ratolesti MŮRA.

Na mši dorážím s dostatečnou časovou rezervou, v klubu ve stínu TV vysílače jsem totiž poprvé a lehce bych se mohl ztratit někde mezi kaplí a zpovědnicí. Atrium Žižkov je příjemný prostor, brzo se zorientuji, místo pokání si výjimečně dávám slušné pivo a jdu si stoupnout ke skromnému pódiu, před kterým se ten večer shromáždil přesně limitovaný počet jednoho sta účastníků. Nebylo na co čekat, přesně v sedm hodin MŮRA vystrčila svá špinavá tykadla ze sakristie a jala se zahájit slavnostní křtiny "Needle Cathedral". Přiznám se, že jsem byl hodně zvědavý, jak bude extrémní produkce Pražanů koexistovat s netypickým prostorem pod kostelními klenbami, zejména co se kvality zvuku týče. Za mě to bylo velmi slušné, zvuk měl patřičnou hloubku, důraz i intenzitu, během setu jsem ani jednou nepocítil touhu změnit polohu a začít hledat v sále místo s lepšími parametry. Víme, že MŮRA na "Needle Cathedral" naostřila zvuk, omezila "rituální" podtext a celkově se přiklonila k deathmetalové straně spektra, nicméně v Kostele svatého Kříže tomu bylo právě naopak, když vsadila na zkreslenou a sirnatými výpary zamlženou atmosféru svého prvního EP "Doom Invocations And Narcotic Rituals". Kapela na svých stránkách vyzvala návštěvníky k tomu, aby nechali mobilní telefony v kapse a místo čím dál více se rozlézajícího nešvaru v podobě focení s bleskem/nahrávání se raději soustředili na to podstatné, tedy na samotné dění na pódiu. Sympatické gesto. Nutno podotknout, že ho dodrželi snad všichni zúčastnění. Škoda, že se současně neomezil průchod do sálu dveřmi u pódia, každé jejich otevření do osvětlené chodby totiž atmosféru koncertu narušilo stejně tak spolehlivě, jako rozsvícený mobilní telefon. Jak už jsem naznačil výše, MŮRA působila monstrózněji, klesala do správně propastných hloubek a vyznívala drtivěji než na aktuálním EP, což blackened doom/death metalu může živě jen a jen prospět. Hluboký a místy trochu "vepřový" vokál Michala Kopeckého byl lehce vytažený, nicméně i to bylo v pořádku a do atmosféry setu jeho "kázání" výtečně zapadalo. MŮRA odvedla práci hodnou oslavence a po čtyřiceti minutách zalezla zpět do útrob sakristie.

Za půl hodiny se pódium zahaluje mlhou, kterou probleskuje jen světlo svícnů. PALE SPEKTRE zapalují pár posledních svíček a pustí se do práce. Začátek setu se nesl ve znamení nasypaných, syrových black/deathmetalových výpadů, první opravdu delší pomalá pasáž začala sálem rezonovat až skoro po dvaceti minutách. Pomalá zastavení (pokud byla hlubšího/drtivějšího charakteru) setu prospívala a pomáhala dobře budovat jeho atmosféru a při těch méně naléhavých jsem měl naopak pocit, že flow koncertu trochu narušují. Kapitolou samou o sobě bylo vokální představení předačky PALE SPEKTRE, Hekly. Hluboký growling sice bohužel trochu zapadal (set byl přeci jen divočejší a zvukově intenzivnější než vystoupení MŮRA), leč její vysoko vytažené výkřiky stály o to více zato. Pokud se tenhle syrový, chlupy na zádech ježící jekot zrovna prolínal s těmi rychlostně nejzběsilejšími pasážemi, působilo to až nepříjemným dojmem. To samozřejmě berte jako tu nejlepší možnou pochvalu. Trochu mi to připomnělo počínání Anastasie Ikonnikové, která v řadách SORTILEGIA defiluje podobným způsobem (i když žánrově jsou Kanaďané přeci jen trochu jinde než PALE SPEKTRE). Atmosféra vystoupení byla stejně jako v případě MŮRA velmi sytá a autentická. Nicméně na nějaký circlepit či strkanice nakonec nedošlo, což mě jako konzervativnímu příznivci mírumilovného hrození vůbec nevadilo. Jen mě trochu znejistělo, když se vedle mě postavil Vejška, ale žádná velká mlýnice se nakonec nekonala. Celkově mě PALE SPEKTRE maximálně bavili, působili živelněji a extrémněji než z desky a zejména ve vyhrocených black/deathmetalových výlevech mě dostali komplet do svého područí.

"Release ceremony" jak se patří. Atrium Žižkov opouštím ještě spokojenější, než jsem původně očekával. Až cestou domů jsem si uvědomil, že během setu ani jedna kapela nepromluvila, což bych vzhledem k charakteru této události tak nějak očekával. Ale někdy je lepší slovy šetřit a místo toho nechat mluvit hudbu samotnou. A ta ten večer promlouvala více než důstojně.